Oblastní odbočka SONS v Novém Jičíně
DMS

Sociálně právní poradna SONS 2020-01 - informace a odpovědi 

Předmluva a soubor ke stažení 

Rok 2020 zahájíme informací o:  

Text ke stažení: SPO-2020-01-informace-odpovedi.docx 


Zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací

Dne 19. dubna 2019 byl publikován a téhož dne nabyl účinnosti nový zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který byl ve Sbírce zákonů uveřejněn pod číslem 99/2019. V našich článcích jsme se o přípravě tohoto předpisu již zmínili, některé informace se objevily i v příloze Zory, v Téčku, nyní nabízíme podrobnější přehled toho, co nový předpis přináší. Hned na úvod musíme konstatovat, že ač jsme se připomínkování tohoto materiálu aktivně účastnili, jeho výsledná podoba nijak oslňující není. Přijetí tohoto zákona si vyžádala evropská legislativa, kterou bylo nutné do českého právního systému přenést a ač bylo možné požadavky kladené Evropskou unií na přístupnost internetových stránek a mobilních aplikací veřejného sektoru překročit, čeští zákonodárci neudělali o nic více, než opravdu museli.

Implementovaným předpisem byla směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/2102. Důležité je hned na začátku zdůraznit, že zákon ani zdaleka nedopadá na veškeré internetové stránky a mobilní aplikace, týká se pouze veřejného sektoru (slovy zákona povinných subjektů),

Povinné a zahrnuté subjekty

Povinnými subjekty jsou stát, kraje a obce, příspěvkové organizace jimi zřízené, právnické osoby zřízené zákonem. V dalším výčtu si spíše než textem zákona, který je obtížně srozumitelný, pomůžeme důvodovou zprávou, která do působnosti zákona dále zahrnuje subjekty, jež:

  • jsou založeny za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu;
  • mají právní subjektivitu a
  • jsou financovány převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty;
  • nebo podléhají řídícímu dohledu těchto orgánů nebo subjektů;
  • nebo je v jejich správním, řídícím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty.

Z tohoto na první pohled poměrně širokého výčtu povinných subjektů bohužel najdeme výjimky, které jsme si rozhodně nepřáli. Jde např. o internetové stránky a mobilní aplikace České televize a Českého rozhlasu, dále pak škol a školských zařízení. U škol a školských zařízení platí, že přístupné musí být pouze stránky a aplikace, jejichž obsah je „vysoká škola, škola nebo školské zařízení povinna zveřejňovat povinně podle zákona v rámci výkonu působnosti v oblasti veřejné správy na úseku školství, vědy, výzkumu, vývoje, inovací, jiné tvůrčí činnosti a péče o děti a mládež nebo podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Jako příklad Můžeme tedy pro ilustraci uvést, že zatímco vyhlášení a organizaci přijímacího řízení na střední školu musí ředitelé škol podle ustanovení § 60 školského zákona zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup a internetové stránky s těmito informacemi budou muset být přístupné, pak provozuje-li škola ze své vůle např. systém Bakalář, v němž žáci či jejich rodiče mohou sledovat třeba prospěch nebo další pro studium a vzdělávání podstatné informace nebo je pomocí webu organizováno školní stravování, na tyto stránky či aplikace se povinnost zpřístupnění nevztahuje.

Co se obecně přístupností stránek a aplikací myslí, stanoví § 4, který cituji: “Povinný subjekt zajistí, aby jím spravované internetové stránky a mobilní aplikace byly přístupné, a to tím, že je pro jejich uživatele, zejména pro osoby se zdravotním postižením, učiní vnímatelnými, ovladatelnými, srozumitelnými a stabilními.”

Co se přesně těmito pojmy rozumí, tedy pravidla, jak stránky a aplikace zpřístupňovat, v samotném zákonu nenajdeme, ale předpis odkazuje na Úřední věstník EU, který by měl dle pravidel transponované směrnice odkazovat na příslušné harmonizované evropské normy. Chce-li tedy tvůrce webové stránky či mobilní aplikace najít konkrétní a podrobná pravidla a návod, jak správně postupovat, nepostačí mu k tomu přečíst si tento poměrně krátký a obecný zákon; naštěstí se v ustanovení § 10 písm. c) dozví, že Ministerstvo vnitra zveřejňuje bezplatně na svých internetových stránkách požadavky příslušných evropských norem. A Ministerstvo vnitra opravdu zveřejnilo již v dubnu 2019 metodický pokyn, který velmi podrobně rozpracovává, jaká kritéria musí internetová stránka nebo mobilní aplikace splňovat, aby byla považována za přístupnou.

Metodický pokyn a další informace týkající se tohoto zákona jsou dostupné na stránce: https://www.mvcr.cz/clanek/pristupnost-internetovych-stranek-a-mobilnich-aplikaci.aspx?q=Y2hudW09Nw%3D%3D

Nepřiměřená zátěž

Zákon povinným subjektům stanoví povinnost zpřístupnit stránky a aplikace, ale obsahuje také změkčovací klauzuli v podobě tzv. nepřiměřené zátěže. Ustanovení § 7 odst. 1 říká: „Povinný subjekt zajistí přístupnost jím spravovaných internetových stránek a mobilních aplikací v míře, která mu nezpůsobí nepřiměřenou zátěž.“

Při posuzování, zda přístupnost stránek a aplikací působí nepřiměřenou zátěž, může povinný subjekt zvažovat následující hlediska:

  1. svou velikost, povahu a své zdroje a
  2. své odhadované náklady a přínosy ve vztahu k očekávanému přínosu pro uživatele internetových stránek a mobilních aplikací, zejména pro osoby se zdravotním postižením, přičemž zohlední četnost a dobu využití internetové stránky a mobilní aplikace.

Do zákona se alespoň podařilo prosadit ustanovení § 7 odst. 4, které říká, že: „Povinný subjekt, kterému plnění požadavků podle § 4 až 6 působí nepřiměřenou zátěž, poskytne, je-li to možné, uživateli jím spravované internetové stránky a mobilní aplikace, kterých se nepřiměřená zátěž týká, náhradní řešení pro využití obsahu této internetové stránky a mobilní aplikace.“

Jde sice o ustanovení opět umožňující výjimky, ale doufejme, že povinné subjekty nebudou institutu nepřiměřené zátěže zneužívat a že tam, kde stránky či aplikace z objektivních důvodů přístupné být nemohou a kde to bude z hlediska zdravotně postižených žádoucí a smysluplné, alternativní řešení poskytnou.

Pro případ, že kterýkoliv uživatel internetové stránky či mobilní aplikace povinného subjektu usoudí, že tyto přístupné nejsou nebo že byl neodůvodněně zneužit institut nepřiměřené zátěže, má se s takovým podnětem obrátit na povinný subjekt, ten s ním má naložit v souladu s pravidly stanovenými v zákonu o právu petičním.

Prohlášení o přístupnosti

Na mnohých webových stránkách se již dnes setkáváme s tzv. prohlášením o přístupnosti. Zákon stanoví povinným subjektům, aby na každé jimi spravované internetové stránce umístily prohlášení o přístupnosti, resp. odkaz na ně, pokud spravují více stránek.  Toto prohlášení by mělo obsahovat sdělení, v jakém rozsahu jsou spravované stránky přístupné, kde bylo využito omezení přístupnosti z důvodu nepřiměřené zátěže, viz výše, případné alternativní řešení a kontakt, kam se obrátit s podnětem v případě uživatelovy nespokojenosti. Pokud povinný subjekt spravuje jakoukoliv mobilní aplikaci, měl by na své internetové stránce o mobilních aplikacích informovat a opět zde nesmí chybět údaje, které byly popsány výše.

Účinnost zákona

Datum účinnosti zákona jsme uvedli hned na začátku článku, byl jím 19. duben 2019, nicméně povinnosti přístupných internetových stránek a mobilních aplikací budou nabíhat postupně:

  • Od 23. září 2019 by měly být přístupné internetové stránky, které povinný subjekt zveřejnil po datu nabytí účinnosti zákona, tedy po 19. dubnu 2019;
  • od 23. září 2020 by měly být zpřístupněny stránky, které povinné subjekty provozovaly před 19. dubnem 2019;
  • Od 23 června 2021 teprve začnou platit pravidla pro přístupné mobilní aplikace a
  • pokud povinné subjekty spravovaly nějaké neveřejné (intranetové) stránky ještě před 23. zářím 2019 a pokud po tomto datu neprojdou podstatnou změnou, nevztahují se na ně pravidla o přístupnosti vůbec.

Jak vidno i dle posledního bodu, nebude boj o přístupné internetové stránky a mobilní aplikace, a to i když půjde o “veřejný sektor”, jednoduchý. Mějme na paměti, že privátního sektoru se až na nepatrné výjimky tento zákon netýká vůbec. Nicméně na závěr bych rád podotkl, že ne vždy je k tomu, aby byly věci vytvářeny s ohledem na lidi se zdravotním postižením, nutná existence vymahatelného právního předpisu, mnohem důležitější bývá skutečná snaha o porozumění specifickým potřebám např. zrakově postižených a dobrá vůle. Ale pokud tyto někde chybí, pak to bez tvrdých právních norem prostě nejde.

Zpět na začátek.


Minimální mzda v roce 2020

Ač v době uzávěrky tohoto článku ještě nebyla publikována novela nařízení vlády, kterým se mění minimální mzda a nejnižší hodnoty zaručené mzdy, bylo již známo, že se koalice dohodla na růstu minimální mzdy o 1.250 Kč, tedy minimální mzda by v roce 2020 měla činit 14.600 Kč. Jedná se o kompromisní řešení, které paradoxně nebylo ani jednou ze tří vládou původně navržených alternativ. Uvidíme, jestli tato politická dohoda bude nakonec vtělena do platného právního předpisu.

Zpět na začátek.


Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze

Luboš Zajíc

Copyright © 2016       Oblastní odbočka SONS v Novém Jičíně