Oblastní odbočka SONS v Novém Jičíně
DMS

Sociálně právní poradna SONS 2017-07 - informace a odpovědi 

Předmluva a soubor ke stažení

V červencovém příspěvku ze Sociálně právní poradny:

Text ke stažení: SPO-2017-07-informace-odpovedi.docx 


Nemocenská při pracovním úrazu

Dotaz: „Měl jsem pracovní úraz, po němž jsem byl tři týdny dočasně práce neschopný. Budu mít vyšší nemocenské, než kdyby moje pracovní neschopnost nenastala vinou pracovního úrazu?“

Výplata nemocenského, které zaměstnanci náleží od patnáctého dne dočasné pracovní neschopnosti, stejně tak náhrada mzdy, která zaměstnanci náleží od čtvrtého do čtrnáctého dne dočasné pracovní neschopnosti, bude stejná bez ohledu na její příčinu.

V případě pracovního úrazu však má zaměstnanec navíc právo na náhradu škody způsobené pracovním úrazem. Druhy těchto náhrad stanoví zákoník práce (z. č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v ustanovení § 271a, a následujících.

Uvedenému tazateli bude pravděpodobně náležet náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Výše této náhrady se rovná rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého zaměstnanec dosahoval před pracovním úrazem a toho, co získá jako výše popsanou náhradu mzdy a nemocenské. Přičemž doba, za kterou mu bude tato náhrada za ztrátu na výdělku vyplácena, na rozdíl od běžné dočasné pracovní neschopnosti, pokrývá i ony první tři dny, kdy náhrada mzdy při běžné pracovní neschopnosti vyplácena není.

Zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz, má dále možnost získat tyto druhy náhrad:

  • náhradu za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti, to v případě, kdyby po návratu do práce vinou utrpěného pracovního úrazu dosahoval výdělku nižšího než předtím.
  • Náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění – pokud by k nim vinou pracovního úrazu došlo.
  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, pokud by zaměstnanci vznikly.

Výše popsané náhrady vyplatí zaměstnanci zaměstnavatel, eventuálně pojišťovna, s níž má zaměstnavatel pro tyto případy uzavřenu pojistnou smlouvu.

Zpět na začátek.


Otcovská

Pojem, o kterém se dlouho diskutovalo, byl zákonem 148/2017 Sb., zaveden do české legislativy. Tento zákon novelizoval zákon o nemocenském pojištění a včlenil do jeho třetí části novou hlavu V. s názvem „Otcovská“.

Na tuto dávku hrazenou z nemocenského pojištění bude mít nárok pojištěnec, který

  1. pečuje o dítě, jehož je otcem a
  2. pečuje o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě ke dni převzetí do této péče nedosáhlo 7 let věku.

Muž může na otcovskou nastoupit do šesti týdnů, a to buď od narození dítěte (nárok dle písmene a)) nebo od převzetí dítěte do péče (nárok dle písmene b)).

Podpůrčí doba, po kterou bude otcovská poskytována, je jeden týden.

Výše otcovské činí 70 % denního vyměřovacího základu, jde tedy o stejnou výši, jako u peněžité pomoci v mateřství.

Důležité je však v tuto chvíli dodat, že tato změna nabude účinnosti až od 1. února roku 2018, do té doby mohou otcové o otcovské jen snít, resp. péči o dítě či jeho matku věnovat svoji dovolenou.

Zpět na začátek.


Víte, kdy můžete žádat a jak je vysoké nálezné?

Na tuto otázku nám odpoví občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., v platném znění).

Ustanovení nálezného se týkající nalezneme v oddílu druhém, který se věnuje nabytí vlastnického práva.

Tato pasáž začíná definováním toho, kdy si může kdokoliv nějakou věc přivlastnit; to je možné, jde-li o věc opuštěnou.

Ustanovení § 1045 odst. 1 říká toto:

  • „Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.“

Uvidíte-li tedy někoho, jak u popelnice nebo jinde na ulici odkládá oblečení, boty či nábytek, odhodíte-li zábrany neprávní povahy, můžete si takovou věc přivlastnit. U nemovitosti (domu či pozemku) to už tak snadné nebude, nejen že se nebude jen tak povalovat u popelnice, ale hlavně ustanovení § 1045 odst. 2 říká, že:

  • „Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.“

A jak dlouho musí být věc opuštěná, neuvidíte-li přímo vlastníka, jak ji vyhazuje? Podle ustanovení § 1050 platí, že:

  • „Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, má se za to, že ji opustil. Byla-li movitá věc, která pro vlastníka měla zřejmě jen nepatrnou hodnotu, zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího.“

Pozor na to, že zákon pojmem „má se za to“ stanoví jen tzv. vyvratitelnou domněnku, tedy vlastník by mohl v případném soudním sporu dokázat, že o opuštěnou věc ani po třech letech nešlo.

Kdyby vám začala vrtat hlavou otázka, jak je to třeba se zvířaty a ptáky, kteří si volně pobíhají a poletují i nato dává občanský zákoník odpověď:

  • „Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě.
  • Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu zajmout. Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.“

Toto však neplatí o všech zvířatech, protože:

  • „Zvíře chované v zoologické zahradě a ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není.“

A když už jsme s těmi zvířaty začali, pojďme si říci, jak je to se zvířaty domácími (kočkami, psy, krávami a kdovíkam až bychom mohli velikost domácích zvířat stupňovat):

  • „Domácí zvíře se považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém chovu.“

A nyní už konečně k tomu, jak to je s nálezem různých věcí. Především platí tvrzení, které nálezce nemusí (zvláště stojí-li nalezená věc za to) těšit, o to důležitější je však pro nás, kteří občas nějakou věc ztratíme:

  • „Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.“

Jak by měl tedy poctivý nálezce postupovat?

  1. „Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.
  2. Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem.“

Konečně se již dostáváme k onomu slibovanému náleznému:

  • „Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci, nebo z jiných okolností.
  • Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení.“

Informace poněkud teoretické povahy o přivlastnění si opuštěných věcí a nálezném, jejichž zdrojem byl občanský zákoník, doplňme praktičtější informací, již ocení hlavně ti, kdo něco ztratili nebo ztratí v našem hlavním městě

  • Kancelář Ztrát a nálezů v Praze sídlí na této poštovní adrese:
  • Karolíny Světlé 5, Praha 1 - Staré Město, 110 00
  • Telefon: 224 235 085.

Ztracené věci zde uchovávají po šest měsíců. Podrobnější informace získáte na webové stránce: http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/zivot_v_praze/sluzby/ztraty_a_nalezy/

Zpět na začátek.


Pěkné léto bez ztrát přeje za Sociálně právní poradnu SONS Luboš Zajíc

Copyright © 2022       Oblastní odbočka SONS v Novém Jičíně