Článek o Čtení z Piaristické knihovny 

V úterý 19. června jsme se před desátou hodinou sešli s členy odbočky z Frýdku Místku v zahradách piaristického kláštera v Příboře. Zde na nás již čekala redaktorka místní televize a kronikářka města paní Nedomová, která nám přiblížila historii kláštera i zahrad, které jsou jeho součástí. Poté nás seznámila s průběhem rekonstrukce zahrad, která byla realizována v roce 2015. Postupně jsme prošli celou zahradou a mohli jsme si zblízka prohlédnout, osahat a očichat jak okrasné květiny, tak spoustu léčivých bylin. V bylinkové zahrádce jsme se zdrželi déle, protože ke každé bylince nám paní Nedomová vysvětlila jaké neduhy, která bylinka léčí a jak je možné ji zpracovat. V současné době zahrady slouží jako prostor pro odpočinek a relaxaci na ploše 5 300 m2 naleznete přes 25 tisíc rostlin.

Po prohlídce zahrady jsme se přesunuli do muzea, kde pro nás pan Michalička připravil přednášku o knihách, historii knihtisku, způsobu výroby papíru, inkoustu a psacích potřeb. Prohlédli jsme si několik historických knih. Některé měly dřevěné desky, jiné byly vázané v kůži.

Pan Michalička nám přečetl úryvek z knihy Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše: a jeho nejsvětější a nejmilejší matky Marie Panny kapucína Martina z Kochemu (1634–1712). Kniha bývá někdy označována za jediný český barokní román, působila na celé generace lidových čtenářů, formovala jejich myšlení a hodnotové systémy, dávala impulzy pro nejrůznější podoby a formy lidové zbožnosti. Dílo vzniklo v německé verzi v 70. letech 17. století a u našich předků mělo obrovský úspěch; do češtiny jej přeložil kapucín Edelbert Nymburský v 90. letech téhož století z první dnes již v podstatě nedostupné originální verze. Do přelomu 19. a 20. století vyšel v desítkách vydání.

Opravdu srdečně jsme se zasmáli při poslechu z knihy Libertin tj. mravné a správné jednání o mládeže cvičení a vychování, v kterémžto skrze nápověď a odpověď se dokazuje, co mládencům ctnostným přináleží a je okrašluje.

Zde úryvek z knihy vydané roku 1715.

„Sedna za stůl nemáš se na lokty zpodpírati, nechceš-li od mravných lidí zahanben býti. V hlavě ani jinde se neškubati, blechy na ten čas lapati."

„Taktéž nemáš vrchovatou lžíci bráti, na ubrus krmě kydati a do ňader utrušovati. Líce jídlem vycpávati anebo ústy co svině mlaskati."

„Nemáš též lžíci oblizovati, o sukni ji utírati, prsty jazykem lízati. V zubích se nožem párati i týž říhati, chrchlati."

„Nesluší se, aby s nožem se jídlo bralo nebo namáčelo, neb to jen sedláci dělají, který vidliček nemají. Když nůž pokálený chceš utřít a servít ti nedali, pak máš svůj čistej šátek vytáhnouti a utříti, anebo při jídle s kouskem kůrky chleba. Kůrku potom dáti na konec talíře a ne pod stůl hoditi, jestli tam pes není, aby po nich lidé nešlapali."

„Nesluší se, aby mladý člověk kosti do rukou bral, nýbrž je obíral nožem a co sebrati nemůže, nemá odhrýsti a okousati, jako psi dělají. Z kostí morek necucal, takže přes celý stůl slyšen býti mohl. Nemá takové psům pod stůl házeti a rvačku působiti. Nemá takové na talíři roztloukati, ale do servítu dáti a nožem na to jednou nebo dvakrát uhoditi."

„Jídlo, které sobě na talíř vzal, když mu nechutná, na talíři ležet nechá. Když něco do úst vzal, co mu nechutná, má levou rukou ústa předstříti servítem a skrytě, aby žádný neznamenal, takové jídlo pod stůl pustiti anebo do svého šátku svinouti a podle příležitosti pod stůl vytřásti."

Na závěr jsme si mohli vyzkoušet psaní rákosovým perem, inkoustem ze sazí na ručně vyráběný papír, jehož výrobu nám pan Michalička během přednášky podrobně popsal a s kolegyní názorně předvedl.

Do příborského muzea se vždy velmi rádi vracíme a těšíme se na další zajímavé výstavy a přednášky, které si pro nás pan Michalička s kolegy připraví příště.

Fotogalerie z akce: www.sonsnj.cz/cz/galerie-73